Jen několik fotbalistů si dokáže představit, že bude míč na trávníku prohánět i po čtyřicítce. Ještě menší část z této hrstky bude hrát fotbal i po zasukování padesátého uzlíku na nitce života. V pětapadesáti je muž bývalým fotbalistou, který možná trénuje tým, kde hrával nebo sedí u piva a vypráví o tom, jak se hrával fotbal za starých časů.
Na trávnících v našem okrese však můžete narazit na fotbalistu, který tato nepsaná pravidla staví na hlavu. Za jesenecké „B“ mužstvo nastupuje Josef Grepl z Konice, ten oslavil 28. září už své pětapadesáté narozeniny. Tento věk mu však nijak nebrání v tom, aby se pravidelně objevoval v sestavě svého týmu a je tak nejstarším hráčem všech soutěží Okresního fotbalového svazu Prostějov.
„ Do Jesence jsem přišel asi ve třiceti letech. Nevím to úplně přesně, protože už je to přece jen nějaký ten pátek“, říká s úsměvem fotbalový elegán, kterému neřekne nikdo jinak, než Pepo. „S fotbalem jsem začínal asi v patnácti letech v Lipové. Bylo to docela pozdě, ale tento pozdní začátek si vynahrazuji i po půl století života každým tréninkem a zápasem“, dodává.
Pepovu výjimečnou sportovní dlouhověkost obdivuje úplně každý. Na tréninky nebo zápasy dojíždí z Konice do Dzbele na kole a je úplně jedno, jestli právě svítí slunce nebo mu do tváře létají kapky deště. Přitom by si jen málo lidí dokázalo představit, že absolvuje čtyř kilometrovou cestu na kole, náročný trénink nebo zápas a po sprše zase nasedne do sedla a vyrazí domů.
„Vzpomínám si na zápas zpřed čtyř let, kdy jsme hráli v Kostelci na Hané. Pepa mi den před tím říkal, že přijede do Kostelce sám, protože se možná zdrží. Jaké bylo ale moje překvapení, když do Kostelce dorazil na kole. Odehrál celé utkání a pak zase nasedl na kolo a mířil k domovu“, vypráví Milan Prucek, trenér jeseneckých.
Když před nedělním zápasem proti Hornímu Štěpánovu dostával Pepa dres s číslem 55, zaznělo od diváků srovnání s legendárním italským fotbalistou Paolem Maldinim. „Že jsem jako Maldini? To snad ne. Ale je pravda, že on začínal v Miláně taky přibližně v roce 1984. Pokud ale vím, tak asi před rokem s fotbalem skončil a to já ještě nehodlám, takže jsem vlastně ještě větší klubová ikona než on“, uvažuje smějící se Pepa.
„Za těch čtyřicet let, co hraju fotbal, jsem nastoupil asi proti čtyřem fotbalovým generacím a musím říct, že je zajímavé sledovat, jak se někteří kluci vyvíjejí a zlepšují se. Bohužel jsem ale měl několik spoluhráčů, kteří svůj talent promrhali.“
Vstřelil někdy jesenecký Maldini gól, na který nikdy nezapomene? „Takovou branku má snad každý fotbalista. Já si budu asi pořád pamatovat gól, který jsem dal v Pavlovicích. Dostal jsem krásný balon na roh velkého vápna a z prvního doteku jsem vystřelil na vzdálenější tyč, brankář se po míči jen smutně podíval. Tu vzpomínku mi ale trošku kazí to, že jsme tenkrát nakonec prohráli 2:1.“
A co popřát Pepovi k narozeninám? Je asi zbytečné vymýšlet nějaké dlouhé gratulace. Postačí se připojit k přání jeho spoluhráčů. Tedy ještě mnoho let, které bude vyplňovat fotbal a kolo, a ještě minimálně jeden gól na který bude Pepa vzpomínat do konce života.
Martin Laštůvka